Nepřátelství, pokoření nebo ponížení. I s takovými pocity se mohou ve škole setkat neheterosexuální, trans a genderově rozmanité děti a dospívající. Vyplývá to z výzkumu Být LGBT+ v Česku od Národního ústavu duševního zdraví. „Školy nejsou izolovány od zbytku společnosti. Nejsou chráněny před celospolečenskou atmosférou nepřijetí,“ popisuje v podcastu Reparát Aleš Rumpel, manažer vzdělávání z organizace Prague Pride.

Jaké jsou podle vašich zkušeností příčiny zmíněných výsledků?

V současné době lidé v mladším věku žijí svou autenticitu. V okamžiku, kdy si začínají uvědomovat genderovou nebo vztahovou rozmanitost, tak o tom více mluví a sdílejí to. Školy zároveň nejsou izolovány od zbytku společnosti. Nejsou chráněny před celospolečenskou atmosférou nepřijetí.

Jak na tuto žitou autenticitu dětí školy reagují?

Z průzkumu, který dělala v roce 2022 Katedra psychologie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, vyplývá, že jenom 15 procent vyučujících říká, že mají podporu ze strany vedení školy pro začleňování těchto témat. A to mluvíme o základních a středních školách v České republice.

Vy jste člen týmu Učím o LGBT. Jak vypadají vaše kurzy?

Na našem webu můžou vyučující najít spoustu různých nástrojů, jak toto téma přinést do školy nebo jak se v něm vzdělat.

Školy nebo vyučující mají dvě možnosti. Buď to téma přinést přímo do výuky – můžou si nás pozvat, abychom měli s pedagogy preventivní hodinu. Anebo můžou školy využít nabídky našich kurzů.

Spousta vyučujících se necítí být si jistá v základech, konceptech nebo terminologii.

Proč?

V této oblasti je spousta dezinformací. Setkáváme se často s nesmysly, že existuje 80 genderů. To není nic jiného než narativ, který má v lidech vzbudit pocit, že to je nějaký nesmysl a komplikované téma, které si vymysleli nějací blázni.

Abychom poskytli základní informace, tak učím kurz, který vysvětluje rozdíl mezi genderovou identitou a sexuální orientací.

Pak máme i pokročilejší kurzy, kde se třeba díváme na fenomén mikroagresí, různých zdánlivě nevinných poznámek, otázek, které překračují hranice, které v sobě skrývají stereotyp.

Leckdo zažil poznámku typu: „Na svůj věk vypadáš výborně.“Zdánlivě je to kompliment, ale odhaluje ageismus. Nebo „na ženskou dobře řídíš“, tam už cítíme genderové stereotypy a agresivitu.

Pět doporučení pro zdraví LGBQ+ osob ve škole od výzkumnice Marcely Macháčkové z Univerzty Karlovy:

• Když mluvíme o lásce a genderu, to znamená o ženách a o mužích, tak přidávejme i další identity. Nemluvme jenom o rodině tvořené mužem a ženou, ale dejme i příklad dvou mužů.
• Nenechme to jen tak být, pokud v kolektivu zazní homofobní nebo transfobní urážka nebo si děti nadávají, často i bez úmyslu atakovat LGBTQ+ osobu hanlivými výrazy. V tu chvíli je potřeba to okomentovat a později, když emoce opadnou, se tématu věnovat.
• Pokud se na to cítíme, můžeme svoji otevřenost vyjadřovat malou samolepkou na našich dveřích, malým duhovým odznáčkem, nebo dětem připomínat, že jsme někdo, za kým můžou přijít, pokud budou o své identitě přemýšlet.
• A také můžeme používat inkluzivní jazyk a výrazy, které zahrnou všechny. 
• Škola může zřídit schránku důvěry nebo vyškolit pedagoga, který se bude LGBTQ+ tématům věnovat.

„Nevytrhávat z kontextu“

Jak vytvářet respektující prostředí ve třídách? Jak může vyučující rozpoznat a odhalit, že sám v sobě má skryté předsudky?

Všichni máme neuvědomělé předsudky, protože jsme vyrostli ve společnosti, která je do určité míry rasistická, ageistická, xenofobní, homofobní. Je náš celoživotní úkol si to uvědomovat a zbavovat se toho. Je důležité ptát se sám sebe, proč si myslím, co si myslím, odkud moje postoje pramení.

Co se týče práce se třídou, tak je velice nešťastné, když se téma vztahů a sexuality ve třídě poprvé otevře v kontextu LGBTQ+ témat. Heterosexuální děti pak mají pocit, že se jim nikdo nevěnuje.

Je důležité nevytrhávat z kontextu, že všichni máme genderovou identitu. Na všechny z nás společnost nakládá genderové nároky.

Stává se nám, že lidé chtějí preventivní programy v okamžiku, kdy už je pozdě. Primární prevence neproběhla a jsou tam náznaky nebo dokonce explicitní homofobní jednání. Je důležité začít včas, okamžitě.

Takže v mateřské škole?

V mateřské škole, když se čtou pohádky, tak to můžou být pohádky o dvou princích. Tato literatura je dostupná už i v češtině a titulů je hodně. Neměli bychom sklouzávat k heteronormativitě, tedy že pouze hetero-vztahy jsou normální a vhodné.

Už i v mateřské škole lze ukázat, že některé děti v mateřské škole můžou mít dvě mámy nebo dva táty.

A co je nejdůležitější – budování schopností empatie. Čím více jsme empatičtí, tím méně budeme vyčleňovat lidi na základě jinakosti. A pak respektující komunikace.

Když vyučující vidí situaci ve třídě a chce třeba podpořit žáka, který se mu hodlá svěřit s coming outem, jak to má udělat? Jak má podporovat ostatní v otevřené komunikaci a respektu k druhým?

Pokud za námi někdo přijde, ať už je to studující nebo dospělý člověk, a řekne nám o své identitě, tak je to z jejich strany vyjádření důvěry. Je dobré tu důvěru pojmenovat a říct: „Díky za důvěru.“ A je dobré pak udělat plán, jak se o tom bude mluvit, pokud je to studující.

Možná chce udělat coming out ve třídě, možná na to není ještě připravený. Je dobré si v takovém případě udělat plán, co teď a co potom.

Krátkodobý plán: Komu to řekneme? Cítí se bezpečně? Je ve třídě nějaký problém?

A dlouhodobý: Kdy to chceš říct? Co rodiče?

Pokud je to dítě, které zažívá genderový nesoulad, přemýšlí o tom, že chce podstupovat tranzici, pak je také důležité si naplánovat, jak to proběhne a v jakých fázích.

A čemu se vyhnout?

Špatná praxe je z toho člověka udělat nositele tématu a říct: „Tak tady Pepíček je gay, všem nám to řekl a uděláme si kroužek, kde nám vysvětlí, co to znamená.“

Některé školy to dělají, někteří studenti to můžou chtít a můžou být třeba ambasadoři tohoto tématu. Je ale nevhodné pouštět reflektor na konkrétního člověka, který si to má ošetřit sám. Pokud vyučující nemá dostatečné znalosti, tak je možné si přizvat některou z organizací, které se tím tématem zabývají.

A pak je ještě příklad ne úplně dobré praxe dělat diskusní téma pro a proti – jako Žid a Hitler. Bohužel se to děje velice často, zejména u vyučujících cizích jazyků. V okamžiku, kdy tam je někdo, kdo ještě coming out nemá za sebou, nebo kdo se necítí úplně komfortně, tak je to extrémně osobní.

Česko má strategii vzdělávací politiky 2030. Myslíte si, že právě vytvoření bezpečného prostředí, kde je respektovaná identita každého jedince, může být nástrojem k tomu, že se docílí maximálního rozvoje dětí, žáků, studentů?

Stoprocentně si myslím, že ano. Představte si, že chodíte do školy se strachem, ať už že zažíváte nepřijetí a útoky, nebo jenom z obavy, že to přijde. Mentální energii, radost a zvídavost, kterou potřebujete, abyste se vzdělávala, strávíte v obavách, nebo přímo ve zpracovávání traumatu, které ve škole vzniklo.

Jak se ve škole bavit o sexuální a vztahové rozmanitosti a podporovat potřeby LGBTQ+ studujících? Jak pojmout v rámci školy téma respektu a prevence homofobie? Poslechněte si celý podcast Reparát s Marcelou Macháčkovou a Alešem Rumpelem nahoře v audiu.

Zdroj: Český rozhlas Plus