18. 02. 2026

Jak se (ne)dostat na střední: 5 nejzajímavějších zjištění z nového simulátoru přijímaček

Nový simulátor „Najdi si svou střední školu“ převádí data z přijímaček do přehledné barevné mapy šancí. Umí srovnat výsledky s minulým rokem, hlídá nejistotu, ukáže dojezd i zprávy ČŠI – a to bez registrace a reklam. Co je na něm nejzajímavější?

„Když stojíte tváří v tvář přijímacímu řízení se svými dětmi, zjistíte, že data sice existují, ale jsou pro běžného člověka prakticky nečitelná…“

Pro tisíce českých rodin je duben měsíc, kdy se naplno ukáže nervozita kolem přijímaček. Výsledky testů často působí jako „jediné číslo“, které rozhodne o dalším směru studia – a přitom jsou potřebná data rozptýlená a pro běžné uživatele složitě čitelná. Projekt Najdi si svou střední školu to zkouší změnit: bere veřejně dostupná data a převádí je do jednoduché, srozumitelné orientace v šancích i možnostech.

Bod č. 1: Od frustrace k nástroji

Za simulátorem nestojí ministerstvo, ale novinář a technologický nadšenec Patrick Zandl. Ve spolupráci s organizací Hlídač státu vytvořil platformu, která vznikla rychlým vývojem s podporou umělé inteligence (tzv. „vibecoding“). Její výhoda je prostá: nástroj míří na konkrétní potřebu rodičů a žáků a snaží se data podat tak, aby se s nimi dalo pracovat i bez tabulek a metodik.

Kdo je Patrick Zandl

Novinář a internetový podnikatel, který se na českém internetu pohybuje od 90. let. Patří k lidem, kteří stáli u rozvoje technologických médií – zakladatel zpravodajského serveru Mobil.cz, dlouhodobě se věnuje popularizaci technologií. V minulosti působil také jako šéfredaktor webu o internetu a technologiích Lupa.cz a spoluzakládal internetovou televizi Stream.cz. Vedle médií se pohyboval i v byznysu: na profesních profilech je uváděn jako spoluzakladatel Energomonitoru (oblast chytrého měření/energetiky). V posledních letech se viditelně věnuje také praktickému využití umělé inteligence (workshopy a výuka) a publikuje na vlastních kanálech; k aktuálním projektům patří i web o „vibecodingu“ – rychlém prototypování s pomocí AI.

Bod č. 2: Barevná simulace bez iluzí

Simulátor staví na datech z přijímacího cyklu 2024–2025. Žák zadá výsledky z testů nanečisto a systém je porovná s minimy z minulého roku. Výsledek ukáže „semaforem“ – přehledněji než samotné bodové hranice. Navíc pracuje s rozmezím ±10 bodů, aby připomněl, že výsledky se mohou rok od roku posouvat.

  • ✓ Přijat: jste o 10 a více bodů nad loňským minimem
  • ~ Na hraně: jste v rozmezí ±10 bodů od loňského minima
  • ✗ Nepřijat: ztrácíte 10 a více bodů na loňské minimum

Důležité: jde o srovnání s minulým rokem – ne o záruku výsledku. Změnit se může obtížnost testu i zájem o obor.

Bod č. 3: Dojezd a inspekce: škola není jen test

Protože Patrick je také rodič, nepřemýšlí o škole jen jako o „počtu bodů“. Umí doplnit dojezdovou vzdálenost MHD a propojuje výběr také se zprávami České školní inspekce (ČŠI). Pro rodiče je to praktické: vedle šancí na přijetí mají rychle k dispozici i nezávislé podklady o kvalitě a fungování školy.

Bod č. 4: Top 50 nejnáročnějších škol a regionální rozdíly

Simulátor nabízí žebříček 50 nejnáročnějších škol podle indexu obtížnosti. Zároveň připomíná, že podmínky se liší podle regionů – někde je nabídka oborů výrazně širší než jinde. Pozor jen na omezení: databáze zahrnuje 2 515 škol a oborů, ale nezahrnuje zhruba 130 škol s talentovými zkouškami (např. konzervatoře či sportovní a umělecké školy), kde rozhodují jiné typy přijímání. Pro podrobnosti viz náš článek Průvodce přijímačkami na střední školu 2026: Vše, co jako rodič potřebujete vědět.

Bod č. 5: Bez reklam a registrací

Projekt je dostupný bez účtu a bez reklam. V době, kdy mnoho aplikací stojí na sběru dat nebo prodeji doprovodných služeb, je to příjemná výjimka – a pro školní téma i důležitý signál: informace o vzdělávání mají být snadno dostupné.

„Žádná registrace, žádné reklamy. Jen ty a tvoje šance.“

Závěr

Najdi si svou střední školu“ je jednoduchý příklad toho, jak může vypadat užitečná práce s veřejnými daty: přehledně, prakticky a s ohledem na realitu rodin. Neřeší všechno – ale umí rychle ukázat, kde jsou šance vysoké, kde je to na hraně a kde dává smysl hledat alternativy.


Měla by podobně srozumitelná práce s daty být standardem i u dalších služeb státu – a co všechno by se změnilo, kdyby rodiče i žáci měli informace „na jeden klik“?


Další články na Jihoskopu o přijímačkách