Dvě školy přes ulici. A osm učitelů
Osm učitelů, kteří rozumějí strojírenství, elektrotechnice, programování nebo 3D tisku a dokážou své znalosti předávat dětem od jedenácti let. Tolik jich podle Jaroslava Koreše, ředitele budějovické Střední průmyslové školy strojní a elektrotechnické, bude potřeba, aby Technická základka zvládla výuku na celém druhém stupni.
Právě nedostatek vhodných pedagogů považuje Koreš za největší překážku vládního plánu, který počítá se vznikem nejméně dvanácti dalších škol s rozšířenou technickou výukou.
„Technicky vzdělaných učitelů je zásadní nedostatek, a pokud ve školách jsou, nemusejí chtít realizovat výuku jedenáctiletých dětí,“ upozorňuje.
Budějovický projekt přitom vznikl za okolností, které mu ostatní školy mohou závidět. Základní škola Dukelská a sousední průmyslovka stojí prakticky přes ulici. Střední škola má odborné dílny, vybavení a pedagogy. Základní škola zase žáky, kteří mají o techniku zájem. Obě instituce se rozhodly spojit síly.
První technická šestá třída zahájila výuku v září 2025, letos přibyl další ročník. Žáci docházejí na průmyslovku, kde se postupně seznamují s obráběním, elektrotechnikou, programováním a dalšími praktickými činnostmi.
Koreš přiznává, že ho překvapil už samotný zájem rodičů a dětí. Během dne otevřených dveří se postupně vystřídaly tři plné třídy zájemců. Objevovaly se i dotazy na přestup do vyššího ročníku nebo zapojení dětí v domácím vzdělávání.
Už v začátcích mě překvapil zájem dětí a rodičů. Na posledním Dni otevřených dveří pro TZ, který jsme dělali před přijímacími zkouškami, jsme měli hodně reakcí od zájemců, dokonce i chtěli přestoupit do vyššího ročníku nebo se zapojit v rámci „domškoláctví“. Nakonec se nám vystřídaly tři plné třídy, s takovým zájmem jsme nepočítali. Také jsem překvapen, že TZ funguje. Je až překvapující, co vše jde (nejen ve školství) dělat, když máte chuť a dobré lidi.
Stejně příznivě hodnotí první rok ředitelka ZŠ Dukelská Růžena Koubová. Podle jejích zkušeností žáci získávají větší samostatnost a sebevědomí. Praktická výuka jim umožňuje uspět také v činnostech, v nichž nemusí rozhodovat školní známky.
Žáci jsou samostatnější, jsou více motivováni k učení. Učí se nebát chyb a hledat různá řešení, navíc mnozí z nich získali větší sebevědomí, protože mohou být úspěšní i v jiných oblastech.
Za pozitivním hodnocením se ovšem skrývá podstatná výhoda: školy mají zavedenou spolupráci, potřebné zázemí i podporu svých zřizovatelů. ZŠ Dukelská patří městu České Budějovice, průmyslovku zřizuje Jihočeský kraj. Na financování projektu se podílí také společnost ČEZ.
Kolik stojí technická výuka?
Přímé materiálové náklady na projekt přitom nejsou vysoké. Spotřební materiál pro žáky vyjde zhruba na 40 tisíc korun ročně. Pracovní pláště a kufříky s nářadím představují dalších zhruba 50 tisíc korun. Tyto výdaje škola hradí díky podpoře ČEZ.
Částky však nevyjadřují celkovou cenu projektu. Průmyslovka už má vybavené dílny a zaměstnává odborníky, kteří se výuky ujali. Zřizování podobného programu bez tohoto zázemí by znamenalo jiné náklady.
Koubová připomíná také rostoucí organizační náročnost. S přibývajícími ročníky musí školy sladit rozvrhy, zajistit přechody žáků mezi budovami a koordinovat práci pedagogů.
Celý projekt je náročný i s přibývajícím počtem tříd, a to jak personálně, organizačně, tak i finančně. Vyžaduje koordinaci obou škol, spolupráci pedagogů, plánování výuky i zajištění technického vybavení. Naší výhodou je dlouhodobá spolupráce se Střední průmyslovou školou strojní a elektrotechnickou, díky které mají žáci přístup k odbornému vybavení. Myslím si, že bez takového partnerství by se podobný model realizoval jen obtížně.
Pro Koreše je ovšem důležitá ještě jedna podmínka: obě školy musí o spolupráci skutečně stát. Technická základka podle něj vznikla z iniciativy škol, nikoli na základě úkolu uloženého ministerstvem.
…každému, koho můj názor zajímá, říkám, že se musejí najít dvě školy, které chtějí. Celá Technická základka vznikla zdola a díky podpoře obou zřizovatelů (město ČB a Jč. kraj, pozn. redakce) a společnosti ČEZ jsme cítili, že má smysl to dotáhnout. U podobných řešení shora mám obavu, že jako hodně věcí skončí jen u formálního splnění. Už jen to, jak se řeší náklady — z mého pohledu to nestojí skoro nic, ale samozřejmě můžu snadno říci, že výuku žáků ZŠ nemůžu realizovat kvůli vysokým nákladům, nebo … (doplňte si co chcete :D).
S přípravou vládního záměru byl podle svých slov v kontaktu pouze okrajově. Jeho hlavní doporučení přitom zůstává jednoduché: nejprve najít základní a střední školu, které chtějí společně pracovat, a teprve potom budovat projekt.
Otevřít technickou třídu a zajistit jí dlouhodobě kvalitní praktickou výuku jsou totiž dvě různé věci.
Výběrová třída. Pro koho?
Technická základka má ovšem i kritiky. Expertka na vzdělávací nerovnosti Jana Straková v souvislosti s vládním plánem upozornila, že vytváření dalších výběrových tříd může posilovat rozdíly mezi žáky podle rodinného zázemí.
Podle jejího názoru by stát měl dát přednost kvalitní technické výuce dostupné na všech základních školách. Ministr školství Robert Plaga proti tomu argumentuje, že specializace není sama o sobě problém, pokud všichni žáci absolvují společný vzdělávací základ.
V Budějovicích se do technické třídy skutečně přijímá na základě výběrového řízení. Uchazeči musí prokázat matematické znalosti, technické uvažování a praktické dovednosti.
Koreš odmítá, že by se tím měly vybírat děti, které už mají doma technické stavebnice a zkušenosti s jejich používáním. Proto škola připravuje vlastní praktické úlohy s jednoduchými pomůckami. Loni uchazeči stavěli most, letos kuličkovou dráhu. Podstatné je podle něj přijít na řešení a dokázat ho uskutečnit.
Smutné je pro mě zjištění, kolik lidí si na Technickou základku udělalo názor, aniž by věděli, o co vlastně jde. … mrzí mě, že se k Technické základce vyjadřují lidé, kteří o celé koncepci nic neví. Alespoň to na mě tak působí. Dříve byla na ZŠ Dukelská „specializace“ hudební výchova a nikdo to neřešil. Ano, děláme výběr, ale snažíme se postupovat tak, aby rozhodovaly dovednosti dětí, schopnost přemýšlet a poradit si. V principu mají děti z TZ místo více hodin hudební výchovy dvě hodiny dílen na naší škole. Mám pocit, že české školství tíží mnohem větší problémy, než to, že děti, které zajímá technika, budou zpívat o dvě hodiny méně. Už od začátku byla koncepce ŠVP TZ taková, že žáci budou moci po absolvování základní školy na jakoukoliv střední školu. Nikdo nechce, aby se děti v jedenácti letech „upsaly“ technice. Asi to není první a ani poslední vyjádření k Technické základce a budu rád, když se autoři podobných vyjádření zeptají kohokoliv od nás, nebo ze ZŠ, aby věděl, jak výuka na TZ základce probíhá. A uvítám i jakékoliv nápady, připomínky i pomoc.
Podobně argumentuje Koubová. Technická základka podle ní není určena nejlepším žákům, ale dětem se zájmem či předpoklady pro techniku. Dosavadní zkušenosti školy nepotvrdily obavy, že by výběrová třída oslabila ostatní kolektivy. Motivované a aktivní děti zůstávají i v dalších třídách stejného ročníku.
Technická základka není určena „nejlepším“ žákům, je určena žákům se zájmem či předpoklady pro techniku. Zkušenost po prvním roce existence nám ukázala, že motivovaní a aktivní žáci zůstávají i v ostatních třídách stejného ročníku. Každý žák má jiné silné stránky a stejně jako podporujeme sportovní, jazykové nebo umělecké aktivity, považujeme za správné podporovat i technicky nadané žáky. Kvalitní výuka je u nás dostupná všem žákům školy, nejen Technické základce.
To je zkušenost vedení školy, nikoli výsledek nezávislého srovnání. Stejně tak zatím nemáme údaje, které by ukázaly, zda přijímací řízení skutečně dokáže oddělit technické předpoklady dítěte od výhod získaných v rodině.
Zajímavé je zastoupení dívek. Koreš uvádí, že některá z nejlepších řešení přijímacích úloh předložila právě děvčata. V současné sedmé třídě jsou však pouze tři a do letošní šesté nenastoupila žádná.
A pokud bych měl zmínit něco, co sice nepřekvapilo mě, ale možná překvapí čtenáře, je to, že některá z nejlepších řešení praktické úlohy byla od děvčat. Mrzí mě, že v letošním šestém ročníku děvčata nejsou, v sedmé třídě jsou tři a daří se jim. My s děvčaty na střední škole počítáme a snažíme se jim vytvořit hezké prostředí – např. v rámci našeho dívčího klubu.
Praktické úlohy tedy dívky zvládají velmi dobře, jejich počet v technických třídách tomu zatím neodpovídá. Z odpovědí ředitelů zatím příčina tohoto nepoměru jasně nevyplývá.
„My nic měřit nechtěli“
Technická základka má za sebou první školní rok. Oba ředitelé popisují zájem žáků, jejich motivaci a rostoucí samostatnost. Systematické vyhodnocování výsledků však projekt zatím nemá.
Koreš to říká otevřeně: „My nic měřit nechtěli.“ Vysvětluje to původním záměrem školy. Cílem bylo přivést děti k technice a umožnit jim dělat věci, ke kterým by se na běžné základní škole kvůli vybavení nemusely dostat. Podle něj navíc chybí vhodná srovnávací skupina.
Nevím, jestli je to z pohledu školství a vzdělávání dobře, ale my nic měřit nechtěli. Jak kvůli tomu, že reálně není s čím srovnávat, tak i kvůli tomu, že naším cílem bylo nadchnout děti pro techniku a ne jakýmkoliv způsobem kvantifikovat jejich dovednosti. Známe to i z naší střední školy – žáci přicházejí s různými zkušenostmi a z různých důvodů a podle mého bychom měli pracovat na tom, aby je technika zaujala a chtěli v ní pokračovat dál. A když děláte něco, co vás baví, tak se to i snadněji naučíte.
Tento přístup lze pochopit v počáteční fázi projektu, který vznikl z iniciativy konkrétních škol. Jiná situace ovšem nastává ve chvíli, kdy se má stát vzorem pro celostátní opatření. Pak už je namístě vědět, co se žáci skutečně naučili, jak se jejich dovednosti vyvíjejí a zda zvolený model přináší výsledky odpovídající vloženým prostředkům.
Otevřená zůstává také otázka dalšího studia. V posledních letech se rozvíjí nabídka lyceí, která mají žákům umožnit širší všeobecné vzdělávání a pozdější profesní rozhodování. Technická základka přitom vybírá děti už před šestou třídou.
Oba ředitelé odmítají, že by tím žáky předčasně směrovali k určitému povolání. Koubová připomíná, že technická výuka rozšiřuje všeobecné základní vzdělávání v rámci disponibilních hodin. Absolventi si mohou vybrat gymnázium, lyceum i jakoukoli jinou střední školu.
Koreš argumentuje podobně. Děti se naučí pájet, řezat, programovat nebo modelovat ve 3D, aniž by se tím zavazovaly k budoucímu technickému studiu. Pokud některé zamíří na jeho průmyslovku, budou už část dovedností probíraných v prvním ročníku ovládat. Uvažuje proto i o možnosti jejich zapojení jako mentorů spolužáků.
Zda budou absolventi Technické základky skutečně častěji volit technické obory, ukážou teprve další roky. První ročník opustí základní školu v roce 2029.
Technika přijela za dětmi do Krumlova
Budějovická průmyslovka se však neomezuje na výběrovou třídu. S projektem Technická základka na kolech vyjíždí také za žáky běžných základních škol.
Jedna z posledních návštěv se uskutečnila 13. října na ZŠ Za Nádražím v Českém Krumlově. Třiadvacet žáků osmých a devátých tříd si vyzkoušelo soustružení, spojování plastového potrubí a výrobu vlastní LED lampičky.
Program vedli pedagogové průmyslovky. Podle Koreše některé děti přišly hned následující den na den otevřených dveří střední školy a s učiteli probíraly další úpravy svítilny, kterou si předchozí den vyrobily.
Pro ředitele je podobná reakce povzbuzením. Projekt funguje necelý rok, školy na něj podle jeho slov reagují pozitivně a termíny výjezdů jsou do zimy obsazené.
Mobilní technická výuka má samozřejmě jiné možnosti než pravidelná práce ve specializované třídě. Během jediného dopoledne si dítě neosvojí dovednosti, které jiní žáci získávají soustavně během několika let.
Může ale zjistit, že ho baví něco, co dosud neznalo. A právě tato zkušenost může mít význam pro děti, které technické zájmy zatím neprojevovaly nebo nemají možnost pracovat s podobným vybavením doma.
Koreš nicméně připomíná, že i mobilní dílna potřebuje kvalifikované pedagogy. Dva učitelé, kteří s programem vyjíždějí, mají vedle toho své běžné vyučovací povinnosti. Rostoucí zájem základních škol tedy znovu naráží na stejný problém jako rozšiřování technických tříd: dostupnost odborníků.
Průmyslovka má přitom s praktickou výukou a studentskými projekty dlouhodobé zkušenosti. Jihoskop už dříve představil například její volnočasové aktivity včetně DuklaLabs, kde studenti pracují na vlastních technických zařízeních. Technická základka i mobilní dílny na tuto práci navazují.
Co bude dostupné všem?
Budějovický projekt dnes nabízí dva odlišné přístupy. Vybraní žáci získávají několik let pravidelné technické výuky, další děti se s odbornými dílnami setkávají prostřednictvím krátkodobých programů.
Koreš by dával přednost dlouhodobé práci, pokud by měl k dispozici dostatek učitelů. Současně považuje za žádoucí, aby se s technikou seznámily všechny děti. Upozorňuje však, že školní výuka má své časové a personální hranice a požadavků na její obsah stále přibývá.
Koubová při rozhodování mezi oběma přístupy klade větší důraz na dostupnost.
„Domnívám se, že kvalitní technická i praktická výuka by měla být dostupná všem žákům,“ říká. Specializované třídy podle ní mohou nabídku vhodně doplňovat, kvalitní základ by ale mělo dostat každé dítě bez ohledu na školu, kterou navštěvuje.
To je také důležitá otázka pro vládu. Podpořit vznik dalších technických základek může být relativně snadné tam, kde už spolupracují ochotné školy s odborným zázemím. V menších městech nebo venkovských oblastech budou podmínky jiné.
Budějovická zkušenost přitom ukazuje, že i projekt s poměrně nízkými přímými materiálovými náklady potřebuje mnoho odborné práce, koordinace a lidí, kteří jsou ochotni přidat si další povinnosti.
Počet nově otevřených technických tříd se dá jednoduše spočítat. Mnohem obtížnější bude zajistit, aby se v nich skutečně kvalitně učilo. A aby děti, pro které v nich místo nebude, nezůstaly bez příležitosti poznat techniku také.
