Nizozemí se chystá vyhodnotit dopady absence chytrých zařízení ve školách po půl roce. „Studenti mají mít možnost se soustředit a dobře se učit. Výzkumy ukazují, že mobilní telefony představují rušivý element. Potřebujeme naše studenty ochránit,“ řekl nizozemský ministr školství Robbert Dijkgraaf.
K podobným závěrům došla i pětisetstránková zpráva organizace UNESCO z letošního června, která doporučuje používání chytrých telefonů ve školách omezovat, aby nedocházelo k narušování výuky, podpořilo se učení dětí a zamezilo se kyberšikaně. Zpráva upozorňuje na rostoucí počet dat, která dávají do souvislosti nadměrné používání mobilních telefonů se zhoršenými studijními výsledky a emocionální nestabilitou dětí. Z dvou stovek zkoumaných zemí už každá čtvrtá k zákazům nebo omezením přistupuje. „Technologie by měly podporovat učení a wellbeing dětí i učitelů, ne ho poškozovat. Dejme potřeby studentů na první místo a podporujme učitele,” vyzvala Audrey Azoulay, generální ředitelka UNESCO.
Mobily na českých školách: každá to má jinak
K možnému plošnému zákazu mobilů ve školách zaznívají relevantní argumenty z táboru stoupenců i odpůrců. V současné chvíli tuzemské základky k technologiím zaujímají různé postoje. Z čerstvého průzkumu Seznam Zpráv, který proběhl na téměř tisícovce českých základních škol vyplývá, že ve 29 procentech škol děti mobily s příchodem do třídy vypínají a zapnou je až po vyučování, 28 procent škol mobily zapojuje do výuky (děti mají mobily v batohu a na výzvu učitele je použijí během výuky), 17 procent škol povoluje mobily o přestávkách a 26 procent otázku mobilů řeší jinak. Někde jde o nařízení shora, jinde usilují o dohodu a stanovení pravidel společně s dětmi.
Podle výzkumu z letošního června tráví české děti ve věku od 8 do 15 let na mobilu v průměru tři a půl hodiny denně, 11 procent z nich je ale online i šest a více hodin. U starších dětí čísla rostou: průměrný deváťák tráví online čtyři a půl hodiny denně. Nejoblíbenější jsou u dětí YouTube (denně využívá 71 procent dětí), těsně následuje WhatsApp (64 procent). TikTok sleduje denně zhruba polovina dotázaných dětí. Následuje Instagram se třiceti sedmi procenty. Facebook používá denně každé páté dítě. Co znamenají tato čísla? Nijak se nevymykají celosvětovým trendům, nicméně dávají dobrý důvod k tomu, abychom zpozorněli.
Obavy o duševní zdraví
Mezi učiteli preferujícími nějakou formu omezení mobilů ve školách opakovaně zaznívají obavy o duševní zdraví dětí. Rozsáhlá studie zkoumající psychické zdraví téměř sedmi tisíc dospívajících ve věku 12–15 let v USA zjistila, že u těch, kteří strávili více než tři hodiny denně na sociálních sítích, se zvýšilo riziko výskytu deprese a úzkostných stavů dvojnásobně. Česká studie vědců z Národního ústavu duševního zdraví, kterou letos zpracovali na základních školách, přináší neradostné výsledky: až 40 procent žáků devátých tříd základních škol vykazuje známky střední až těžké deprese a 30 procent z nich známky úzkosti.
Odborníci upozorňují, že není možné mezi čas strávený online a zhoršující se psychické zdraví dětí dávat automaticky rovnítko. Je potřeba být ale na pozoru a k technologiím přistupovat obezřetně. Čím dál více se ozývají hlasy volající po prevenci a po tom, aby se děti v rámci školy učily zdravé návyky psychohygieny, a to nejen ve smyslu práce s technologiemi.
Opakovaně zaznívá, že je v rámci well-beingu potřeba pečovat o všechny stránky lidské existence: fyzickou, duševní, sociální i spirituální. Nepřekvapí pak výsledky studie, která ukázala, že děti, které mají dostatek spánku (spí osm až jedenáct hodin denně), mají denně dostatek pohybu (fyzická aktivita alespoň hodinu denně) a u obrazovek a displejů tráví méně než dvě hodiny, dosahují nejlepších školních výsledků a celkově větší pohody.
Zakázat úplně, jen o přestávce, nebo vůbec?
Přáli by si pedagogové a pedagožky mobily na českých základkách zakázat úplně, jen o přestávkách, nebo vůbec? Na tuto otázku redaktorce Eduzínu odpovědělo tři sta učitelek a učitelů. 42 procent se staví proti zákazu, 39 procent by uvítalo zákaz mobilů o přestávkách, ovšem se zapojením do výuky souhlasí, a 18 procent by si přálo mobily ve školách zakázat úplně. Jaké argumenty zaznívají nejčastěji?
Mobil dnes ve většině případů znamená chytrý telefon. Už dávno nejde o nástroj, který slouží pouze k volání nebo psaní textových zpráv. Děti mají v kapse přístup ke všemu, co internet a chytrá zařízení nabízí – od foťáku, her a aplikací až k veškerému obsahu na internetu. „Představuje to řadu nezpochybnitelných výhod, ale nelze předstírat, že to s sebou nenese i úskalí, která mohou být obzvláště pro děti a studenty, jejichž mozek se teprve vyvíjí, větší výzvou, než by se mohlo zdát,” řekl na konferenci o vlivu technologií Daniel Siegel, neurovědec a autor řady knih včetně Rozvíjejte mozek svého dítěte.
Příliš mnoho času online
Odborníci už delší dobu upozorňují na návykový design různých online platforem a aplikací. Na děti útočí neustálý proud notifikací, automaticky se spouštějí další a další videa, algoritmy, které využívají jejich data k nabízení dalšího lákavého obsahu, to vše vede k tomu, že zůstávají online déle, než je prospěšné. Není pak výjimkou, že čas strávený na mobilu vytlačuje další činnosti, které přispívají k celkové pohodě. V kontextu školy často zaznívá, že si děti pro samé telefony nestihnout sníst svačinu, odskočit si na záchod, protáhnout se nebo si prostě jen chvíli oddechnout od přijímání informací. Mimo školu pak přebytek online aktivit může ubírat ze spánku, rodinných interakcí, sportu nebo dalších zálib. „Den má zkrátka 24 hodin, a pokud roste čas online, vytlačí to jiné činnosti,” dodává Daniel Siegel.
Ve spojení se smartphony se ale čím dál víc mluví i o dopadech na vývoj a funkci kognitivních schopností, jako je například schopnost se soustředit nebo se něco naučit. Neurovědkyně a psychiatrička Anna Lembke ve svých studiích prokázala, jak se nadužíváním technologií mění vylučování hormonu dopaminu, což ovlivňuje schopnost se radovat a prožívat uspokojení. Odborník na vzdělávání a autor publikací pro učitele Peps McCrea upozorňuje, že máme všichni omezenou kapacitu toho, na co se dokážeme soustředit. Neustálý přísun notifikací, následné rozptylování v podobě kontroly telefonů, konzumování velkého množství obsahu, přeskakování od jednoho k druhému, rychlost interakcí, ke kterým nás sítě a aplikace vybízejí, to vše naši pozornost spotřebovává. Ostatně únavu z technologií nebo informační zahlcení zažívá i mnoho dospělých. Hlasy prosazující větší restrikci chytrých zařízení ve školách tak upozorňují, že nejde jen o to, kolik času děti na mobilech stráví, ale že je tento čas ovlivňuje i potom, co už mobily odloží. Další argument v této kategorii říká, že jedním ze způsobů, jak se s mobily naučit pracovat, jsou i chvíle, kdy budou děti ve školách mimo jejich dosah. Může to zpočátku znít nelogicky nebo kontraintuitivně, nicméně část učitelů věří, že když se děti z moci mobilů na významný počet hodin ve škole vymaní, může to vést ke zvýšené všímavosti. Lépe si tak uvědomí, co s nimi mobily dělají, když je mají v ruce.
Poslední argument, který ve spojení s fungováním mozku zaznívá, spočívá v omezené schopnosti odolat vábení chytrých zařízení. Řada učitelů poukazuje na to, že vzhledem k designu technologií a nevyzralé nervové soustavě dětí a studentů, je velmi těžké mobilům odolat. Pokud si tedy mají vybrat, zda budou spoléhat na vůli dětí (tedy fakt, že se lákání mobilů ve škole ubrání), nebo se spolehnou na prostředí (mobily ve škole nebudou k dispozici), dává jim smysl spoléhat na to druhé.
Porno, střílečky i natáčení spolužáků
Dalším argumentem pro omezení mobilů ve školách je neschopnost monitorovat, jaký obsah žáci na mobilech konzumují. Školy mívají dobře zabezpečené wifi sítě. Jenže jakmile dítě přepne na vlastní data, neexistuje v podstatě způsob, jak kontrolovat, jaký typ obsahu dítě prochází. Je tedy běžné, že děti o přestávkách sjíždějí různorodá videa na TikToku nebo YouTube nebo hrají střílečky. A není výjimečné ani to, že děti na prvním stupni sledují porno. „Do školy přišel rodič, který si stěžoval na to, že jeho dítě na prvním stupni ve škole sledovalo s kamarádem porno. Ukázalo se, že to probíhalo na soukromých datech,” sděluje jeden ředitel. Velmi často pak zaznívá nevhodné používání mobilů k focení nebo natáčení spolužáků v kompromitujících situacích, jako třeba na WC. Velmi běžné jsou i další formy kyberšikany, jako je umisťování fotek nebo videí spolužáků na sítě bez jejich vědomí nebo souhlasu.
Stoupenci zákazu mobilu o přestávkách upozorňují, že ve školách, kde je děti o pauzách používat mohou, připomínají třídy hřbitov. Je tam ticho a minimum pohybu. Děti koukají do mobilů a interakce naživo mezi dětmi prakticky neprobíhají. Řada oslovených pedagogů upozorňuje na to, že se tak vytrácí společenský rozměr společného bytí ve škole a přirozená komunikace. A to zase vede ke zmenšování slovní zásoby, snižování sociální zdatnosti a schopnosti vnímat řeč těla u druhých. Často se snižuje schopnost vést spory, protože v online světě lze někoho, s kým si dítě nerozumí, jednoduše „zablokovat” – ovšem naživo by bylo potřeba s ním jakž takž vyjít, což je v přiměřené míře pro rozvoj komunikačních dovedností nezbytné.
Digitální dovednosti jde učit i jinak
Oslovení učitelé, kteří upřednostňují zákaz mobilů ve školách, upozorňují na to, že rozvíjet schopnost žáků pracovat s chytrými zařízeními lze i jinak – prostřednictvím školních tabletů a počítačů, kterými školy po covidu často disponují. Erární chytrá zařízení namísto vlastních mají svá opodstatnění i ve snižování socio-ekonomických nerovností. „Učím ve vyloučené lokalitě, kde řada dětí chytrý telefon nevlastní a často se to stává předmětem výsměchu nebo šikany,” popisuje jedna z učitelek.
„Zákaz nic neřeší. Cestu vidím v tom, abychom naučili žáky mobilní telefony bezpečně a efektivně využívat,” uvedl jeden z dotazovaných učitelů. Proti zákazu mobilů ve školách, včetně jejich omezení během přestávek, zaznívá hned několik silných argumentů. Velmi často učitelé a učitelky zmiňují, že mobily jsou tady s námi a mají své místo ve výuce nebo o přestávce. Rolí školy a učitelů by mělo být naučit děti s chytrými zařízeními smysluplně a bezpečně pracovat.
A to se bude dělat těžko, když se ve škole nebudou smět používat. „Není řešením mobily zakázat, naopak je nutné žáky učit, kdy je mohou využít a kdy se mají soustředit na jiné věci. Je potřeba, aby se to naučili rozlišovat,” uvádí jedna z učitelek. Často zaznívá, že školy nejsou dostatečně vybavené na to, aby mohlo každé dítě pracovat s mobilem, tabletem nebo počítačem, kdyby to ve výuce bylo potřeba. Přístup nebo distribuce těchto technologií je navíc během jedné výukové hodiny zdlouhavá a mnohem více komplikovaná než jen sáhnout do kapsy nebo do batohu. „Přijde mi výhodnější využít pro práci žákovo zařízení, které zná a dokáže s ním efektivněji pracovat. Je potřeba vytvořit mu k tomu podmínky,” uvedl jeden z učitelů.
Zakázané ovoce nejlépe chutná
Podle učitelek a učitelů, kteří se staví proti plošnému zákazu mobilů ve školách, jakýkoliv zákaz není řešení a povede děti jen k tomu, aby ho obcházely. Někteří z respondentů mají zkušenost s tím, že škola mobily zakázala, ale restrikce nefungovaly. Děti podváděly, často proto, že nebyly jasně dané sankce nebo kolegové nebyli ve vymáhání pravidel důslední. „Máme u nás mobily zakázané a nefunguje to. Učitelé nejsou jednotní v dodržování pravidel, jejich vymáhání je náročné,” popisuje jedna z oslovených učitelek.
Nezakazovat neznamená používat bezbřeze
„Každá škola by měla mít možnost uzpůsobit si pravidla podle svých potřeb. My máme mobily většinu dne ve třídě ve skříňce na zdi. Žáci vědí, že je příjemnější nebýt neustále on-line. V polední pauze si mobily vezmou, vyřídí si, co potřebují, a na odpolední výuku je zase vracejí do skříňky. Zvykli si, a i když skříňky nejsou často zamčené, nezneužívají toho,” uvedla jedna z učitelek. V některých školách se namísto zákazů kloní k hledání dohod a společných pravidel. „Zákaz není dobrá forma, jak mobily omezit. S dětmi navrhujeme pravidla na školním sněmu a kupodivu to funguje,” uvedla jedna z učitelek.
Třída je umělý sociální konstrukt, kamarády mám jinde
Důvod, proč dětem mobily nezakazovat, je i fakt, že dnes má řada dětí kamarády mimo svou třídu. Mobil je pak pro ně záchranná síť nebo alternativa toho, jak se můžou udržovat v kontaktu s někým, s kým si rozumí, namísto třídy, do které z různých důvodů nemusí zapadat.
Nabídnout něco místo mobilů
Podle učitelů existují i jiné cesty, jak děti od mobilů odtrhnout. Patří mezi ně práce s kolektivem, aby ve třídě byly dobré vztahy a děti si spolu chtěly o přestávce povídat, nabídka různorodých činností od fotbálku přes pingpong a basket, knihovničky a klavír na chodbě až po možnost vyběhnout o jakékoliv přestávce na školní dvůr na vzduch.
Když rodič o známce bude vědět dřív než dítě
Dalším argumentem proti zakazování mobilů je fakt, že řada škol pracuje s elektronickými žákovskými knížkami nebo jiným školním systémem. Mohou pak vznikat situace, kdy rodiče o známkách ví dříve než děti, což podle učitelů není fér vůči dětem a jde to proti smyslu zpětné vazby.
Půjdou učitelé příkladem?
„Považuji to za zbytečný zásah do svobody trávení přestávek a volných hodin. Je na každém, aby si vybral, čemu se chce věnovat,” zaznělo v anketě. Kromě zásahu do svobody se řadě učitelů nelíbí, že by se dětem zakazovalo něco, co by neplatilo pro dospělé. „Sama během dne na mobilu opakovaně kontroluji, zda se mi v rozvrhu neobjevilo suplování, nebo komunikuji s rodinou. Nechápu, proč by to nemělo být umožněno ve škole dětem,” uvádí jedna z učitelek.
Zlatá střední cesta?
Téměř dvě pětiny oslovených učitelů by uvítaly mít možnost mobily využívat během výuky, ale omezit jejich užívání během přestávky. Jako nejčastější argumenty zmiňují, že žáci mají příležitost naučit se pracovat se svým mobilem, učitelé nemusí řešit vybavení školy, a zároveň se dětem o přestávce vytvoří prostor k zábavě a rozvíjení vztahů s vrstevníky. Části učitelů model, kdy o přestávce mobily nejsou k dispozici, vyhovuje. „Děti se učí chápat mobil jako pracovní nástroj. O přestávce se vyblbnou, povídají si, hýbou se, nají se a dojdou si na záchod. Dobře nám to funguje,” uvedl jeden z učitelů. „Od doby, co jsme mobily o přestávce omezili, řešíme minimum případů kyberšikany,” pochvaluje si jedna učitelka. Touto cestou jde například škola v Dobřanech, která mobily o přestávkách zakázala už před deseti lety. „Dětem jsme něco vzali, ale také jsme jim něco dali,” popisuje ředitel školy Jan Grulich. Škola má k dispozici chodby vybavené vším možným, od knížek přes hudební nástroje. Dětem je k dispozici pingpongový stůl, mohou vyběhnout ven.
Česká školní inspekce vydala stanovisko k používání mobilů v roce 2019. Nabádá školy k tomu, že ať se ohledně omezování mobilů ve škole rozhodnou jakkoliv, žáci by měli chápat, proč k regulacím dochází a proč jsou nezbytné a vhodné. Opatření by měla mít především výchovný a studijní, nikoliv trestající charakter.
Zdroj: EDUzín
