Představte si sál plný energie, kde se fráze “dnešní mládež” rozpadá pod tíhou nečekaně břitkých argumentů a zranitelných osobních zpovědí. To byla “Rada mladších” – ne cvičení v rétorice, ale pulzující diagnóza naší doby, stanovená těmi, kdo ji budou brzy řídit. Pokud si myslíte, že mladá generace žije jen na sociálních sítích a nezajímá se o svět kolem sebe, následujících šest postřehů vás donutí přehodnotit úplně všechno. Nabízí totiž čerstvou perspektivu na to, co si příští generace skutečně myslí o světě, který jí předáváme.
Představte si sál plný energie, kde se fráze „dnešní mládež“ rozpadá pod tíhou nečekaně břitkých argumentů a zranitelných osobních zpovědí. To byla Rada mladších – meziškolní konference pro žáky středních a vyšších odborných škol, která už dvanáctým rokem nabízí mladým lidem bezpečný prostor pro kultivovanou diskuzi o aktuálních společenských tématech. Nebylo to cvičení v rétorice, ale pulzující diagnóza naší doby, stanovená těmi, kdo ji budou brzy řídit.
Pokud si myslíte, že mladá generace žije jen na sociálních sítích a nezajímá se o svět kolem sebe, následujících šest postřehů vás donutí přehodnotit úplně všechno. Nabízí totiž čerstvou perspektivu na to, co si příští generace skutečně myslí o světě, který jí předáváme. Projekt organizuje nezisková organizace DĚLEJ CO TĚ BAVÍ ve spolupráci s odbornými partnery a pod záštitou MŠMT, krajů a dalších institucí.
1. Česko je drogovou laboratoří Evropy. A experimentem je kratom.
Zatímco se veřejná debata často točí kolem alkoholu a nikotinu, data prezentovaná Jakubem Friedrichem z Národní protidrogové centrály odhalila šokující realitu. Česká republika se stala epicentrem evropského experimentu s kratomem. Poté, co byl loni dovezen objem dosahující téměř 400 tun, letos jen do srpna dorazilo ohromujících 380 tun. S odhadovaným počtem 350 000 uživatelů, převážně mladých lidí, jsme vytvořili unikátní legální kategorii “psychomodulačních látek”, kterou nám okolní svět může jen tiše závidět – nebo se jí děsit. Tento přístup je v ostrém kontrastu se všemi sousedními zeměmi, kde je kratom nelegální a často řazený mezi omamné a psychotropní látky.
Co to ale vlastně kratom je?
Kratom je jemný prášek nebo kapsle vyráběné z usušených listů tropického stromu Mitragyna speciosa, který roste hlavně v jihovýchodní Asii. V malých dávkách působí převážně stimulačně – zvyšuje energii, zlepšuje soustředění a může navodit pocity pohody. Ve vyšších dávkách má naopak sedativní a tlumivé účinky, může ulevovat od bolesti, ale zároveň zvyšuje riziko vzniku závislosti a vážných zdravotních komplikací.
A jak je na tom kratom z hlediska zákona v Česku?
Ještě donedávna byl v legislativní „šedé zóně“ – nebyl klasifikován ani jako návyková látka, ani jako léčivo či doplněk stravy. Novela zákona o návykových látkách a následná vyhláška o psychomodulačních látkách to ale změnily: od listopadu 2025 je kratom oficiálně zařazen mezi tzv. psychomodulační látky – samostatnou kategorii, která je legální, ale podléhá přísné regulaci. Prodej kratomu je možný jen dospělým (18+) a pouze ve specializovaných licencovaných prodejnách, nikoli ve večerkách, automatech či v blízkosti škol.
Překvapivým zjištěním z konference bylo, že se Česko nevědomky stalo testovacím polygonem pro regulaci látky se známými zdravotními riziky, včetně osmi fatálních případů jen za poslední rok. V otázce kratomu jsme tak laboratoří Evropy – a možná i světa.
2. Prodej alkoholu a cigaret dětem nekončí kvůli slabým zákonům, ale protože nám chybí “společenský odsudek”.
…chybí nám tady společenský odsudek toho, že to je prostě nemorální prodávat dětem alkohol a tabák, to to tady nevnímám jako společensky, a to si myslím, že je taky silný regulátor…
Když student Jan Voborský vyjádřil svůj šok nad tím, jak snadno si dvanáctileté děti mohou ve večerce koupit nikotinové sáčky, očekával možná debatu o policejních kontrolách a vyšších pokutách. Odpověď Jakuba Friedricha však mířila úplně jinam a byla o to mrazivější.
Problém podle něj není primárně v selhání policie, ale v selhání celé společnosti. Chybí nám totiž to, co nazval „společenský odsudek“ – hluboce zakořeněné morální a sociální přesvědčení, že prodávat návykové látky dětem je prostě nepřijatelné. Nejen nezákonné, ale i neomluvitelné.
Tento postřeh je tak silný, protože přesouvá odpovědnost z anonymních úřadů zpět na komunitu, rodiče a učitele. Ukazuje, že „neevropská“ úroveň dostupnosti těchto látek není jen díra v zákoně, ale díra v našem kolektivním svědomí.
3. I expert na závislosti přiznal ochromující bezmoc tváří v tvář závislosti ve vlastní rodině.
…můj syn mi říkal táto nekuř, nebo to říkal i mámě, nekuřte, umřete mi, říkal…
Nejbolestivější pravdy často nejsou skryty ve statistikách, ale v osobních příbězích. Adiktolog Aleš Guda se podělil o svou vlastní zkušenost, která umlčela celý sál. Přestože profesně pomáhá lidem ze závislostí, sám dlouhá léta bojoval s nikotinem. Jeho malý syn ho tehdy prosil, aby přestal, ze strachu, že mu zemře.
Dnes, o mnoho let později, je Aleš Guda nekuřák, ale jeho syn, kterému bude 22 let, kouří. A expert, který radí stovkám lidí, přiznal, že když se na něj podívá, cítí se „úplně paralyzovanej“ a neschopný mu cokoliv říct.
Tento moment nebyl šokující kvůli novým faktům, ale kvůli své surové lidskosti. Dokonale ilustroval koncept „naučené bezmoci“ a ukázal, že ani odborné znalosti vás neochrání před komplexní rodinnou dynamikou a drtivou tíhou závislosti, která se dotýká všech, bez ohledu na jejich postavení.
4. Nejrozšířenější závislost možná není na látkách, ale na telefonu – a nikdo o ní nemluví.
…už vlastně ani nedokážu svoje myšlenkový pochody zpracovat za ticha, protože najednou se cejtím strašně ohrožená venkovním světem…
Po dlouhé diskuzi o nikotinu, alkoholu a kratomu přišel moment, který změnil perspektivu. Studentka Ema Laňová se přihlásila o slovo a s překvapivou otevřeností položila otázku, proč se v žádné z úvodních prezentací nezmínila závislost na telefonu.
Popsala svůj vlastní pocit, že je „strašně ohrožená“ neschopností zpracovat myšlenky v tichu a neustálou potřebou být rozptylována obsahem z mobilu. Její postřeh byl klíčový: poukázal na všudypřítomné, normalizované chování, které mladí lidé sami vnímají jako vážný problém, ale které zůstává ve stínu „klasických“ závislostí.
Zatímco odborníci řeší látky, generace vyrůstající online bojuje s nutkáním, které nosí neustále v kapse. Závislost, o které se nejméně mluví, tak možná není na žádné chemické látce, ale na nekonečném proudu notifikací.
5. Škola vás naučí zapojit zásuvku na desce, ale ne jak vysekat díru do skutečné zdi.
Frustraci ze současného vzdělávacího systému vystihl student technické školy Jan Voborský v jedné dokonalé metafoře. Popsal, jak se ve škole učí teoreticky správně zapojovat zásuvky a světla. Co ho ale škola nenaučí, je to, co přijde předtím v reálném světě.
Tuto lekci dostal, když byl na stavbě se svým otcem, instalatérem: jak správně vysekat díru do zdi, jak ji zasádrovat a připravit. Tento zdánlivě malý detail je symbolem obrovské propasti mezi abstraktní teorií a praktickou realitou.
Tato frustrace není jen o technice; je to ozvěna pocitu, že zatímco se mladí potýkají se skutečnými krizemi jako je kratomová epidemie nebo digitální závislost, škola je drží v laboratoři, daleko od reality. Právě tento nesoulad činí v očích studentů školu často irelevantní.
6. Hranice svobody slova končí na špičce nosu toho druhého.
Debata o svobodě slova byla plná složitých právních a filozofických argumentů. Přesto nejmocnější myšlenka, která v sále rezonovala, byla ta nejjednodušší. Studentka Ema Laňová připomněla princip, který se často připisuje Johnu Lockovi: svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu.
Tato analogie je geniální ve své jednoduchosti – překládá složitou teorii do univerzálního principu, že vaše svoboda končí tam, kde začíná přímé poškozování druhého. Podobnou myšlenku vyjádřila i studentka Barbara Stejskalová, když řekla, že svoboda končí, když se slovo stane „zbraní, která má ubližovat“.
V době online nenávisti je tento jednoduchý, fyzický kompas možná to nejdůležitější, co si potřebujeme pamatovat – a je příznačné, že právě mladí lidé jej zformulovali tak jasně.
Postřehy z Rady mladších nejsou jen názory. Jsou to živé, promyšlené vhledy do světa, který mladá generace vnímá s ostrostí, jež může mnohé dospělé překvapit. Odhalují generaci, která se nezabývá banalitami, ale hluboce a přemýšlivě zápasí se složitostí moderního života, čímž boří naše zažité představy.
Tyto hlasy jsou silné a jasné. Otázkou zůstává: jsme jako společnost připraveni jim doopravdy naslouchat?
Zdroje:
Kromě webových odkazů uvedených níže, článek významně vychází z přímého pozorování a záznamu výstupů na konferenci Rada mladších v Českých Budějovicích:
- prezentace Jakuba Friedricha (Národní protidrogová centrála) – číselná data o dovozu kratomu, počtu uživatelů, srovnání s okolními státy, zmínka o osmi fatálních případech, důraz na „laboratoř Evropy“;
- vystoupení studentů (Jan Voborský, Ema Laňová, Barbara Stejskalová) – citace a parafráze jejich vyjádření k závislostem, telefonům, vzdělávání a svobodě slova;
- osobní příběh adiktologa Aleše Gudy – pasáž o jeho vlastní zkušenosti s kouřením a bezmoci v rodinném kontextu.
(Konkrétní číselná data o počtu tun a odhadu počtu uživatelů v článku jsou převzata z prezentace Jakuba Friedricha na konferenci – tedy primárně z ústního vystoupení, ne z online článku.)
Infografika na závěr
