DofE (Mezinárodní cena vévody z Edinburghu) je program neformálního vzdělávání pro mladé lidi zhruba od 13 do 24 let. Účastníci si v něm stanovují vlastní cíle a dlouhodobě na nich pracují – v oblasti dovednosti, pohybu a dobrovolnictví. Nedílnou součástí je také týmová expedice v přírodě (a u nejvyšší úrovně i rezidenční projekt). Program má tři úrovně: bronzovou, stříbrnou a zlatou.
Právě „vlastní tempo, vlastní cíl a vytrvalost“ je jeden z důvodů, proč DofE dobře zapadá i do školního prostředí – často osloví žáky, kterým běžné známkování nedává šanci ukázat, co v nich je.
Slavnostní předávání Cen Lady Luisy Abrahams proběhlo ve středu 26. listopadu v Praze.
Speciální kategorii „DofE pro všechny“ letos převzal ředitel Mgr. Karel Kanděra ze Základní školy praktické v Třeboni – jako ocenění přístupu, který staví na důvěře v potenciál každého žáka bez výjimky.
DofE není jednorázová akce, ale dlouhodobá práce s mladými lidmi – často nenápadná, o to ale důležitější. V Třeboni se program stal prostorem, kde se žáci učí vytrvalosti, samostatnosti a důvěře ve vlastní schopnosti. Jak se DofE na Praktické ZŠ v Třeboni žije, co je pro úspěch klíčové a proč má podle ředitele smysl nepodléhat tlaku na výkon?
Proto jsme se s ředitelem školy Mgr. Karlem Kanděrou spojili, abychom mu položili několik otázek. Část odpovědí doplňuje průvodkyně DofE Lucie Šimánková, protože právě ona vede program v praxi a nejlépe popíše každodenní fungování a zkušenosti žáků a také proto, že ji pan ředitel o ní mluví jako o nejnej průvodkyni DOFE (nejdůležitější a nejšikovnější). 🙂
Co pro Vás osobně znamená ocenění Cenou Lady Luisy Abrahams v kategorii „DofE pro všechny“?
Karel Kanděra: Je to neskutečně krásná a radostná zpětná vazba – informace, že někomu stojíme za povšimnutí a snaha i úsilí nepřichází vniveč. Ocenění právě v této kategorii je trefa do černého, je nám šité na míru a potvrzuje přidanou hodnotu programu.
Jak jste se o programu DofE poprvé dozvěděl a co Vás přesvědčilo, že má smysl ho na praktické škole zavádět?
Karel Kanděra: První informaci jsem vnímal na setkání pořádaném před několika lety OŠMT na krajském úřadě. Zaujalo mě to natolik, že už v průběhu se rodila myšlenka realizace. Ujištění, že i speciální škola je vítána, jen potvrzuje, že DofE je opravdu pro všechny.
Jak jste prožíval slavnostní předávání cen na Britské ambasádě – utkvěl Vám nějaký moment?
Karel Kanděra: Nelze vybrat jeden moment – celé předávání byl sled krásných zážitků ze setkání s významnými osobnostmi v krásném prostředí. Nejhlubší zážitky jsem měl z příběhů, kterými každý oceněný dokreslil svou práci. V tu chvíli jsem si uvědomil, že v DofE je svět ještě v pořádku – a byl jsem šťastný.
DofE na Praktické ZŠ v Třeboni v praxi
Jak vypadá DofE ve Vaší škole? Co žáci v programu zažívají?
Lucie Šimánková: DofE je u nás obrovská výzva – a pořád nás překvapuje, co všechno naši žáci dokážou. V praxi jsou naši „dofáci“ samostatní téměř ve všem. Opravdu pomáhají hlavně zápisy do aplikace ORB a plánování a plnění expedic.
V čem je zapojení žáků praktické školy specifické?
Lucie Šimánková: Jejich cesta je jiná – ale nemyslím, že výzvy jsou menší nebo větší než u běžné školy. Potřebují větší podporu, zároveň je ale někdy jednodušší je namotivovat.
Jaké obavy jste při zavádění programu řešili – a jak se to povedlo překonat?
Lucie Šimánková: Největší obavy bývají z expedic – u žáků i rodičů. Rodiče se často bojí, že nemají vybavení. To se nám podařilo vyřešit díky DofE Fondu, ze kterého jsme získali vybavení potřebné na expedice.
Vidíte konkrétní posun u žáků?
Lucie Šimánková: U většiny. Nikdo by si nepomyslel, že dokáže zabalit krosnu, postavit stan, uvařit v ešusu – a zvládnout expedici. A že vydrží několik měsíců pravidelně plnit své výzvy, tomu by nevěřili ani oni sami.
A to je naše současná Dofačka Barča, naše největší výzva. Barča má poruchu autistického spektra, a i přes to se do DOFE pustila úplně naplno. A až doposud si vede neskutečně skvěle, dokonce už zvládla i cvičnou expedici. Moc Ti fandíme BARČO!!!
Role ředitele, tým školy a rodiče
Co musí ředitel udělat, aby DofE nebylo jen „další projekt“?
Karel Kanděra: Musí mít kolektiv, který není třeba nutit. K tomu „správný výběr“ lidí, se kterými to může fungovat – a pak už to začne žít svým životem. Nikdy mi nešlo o „další projekt“: kdo to takto chce dělat, nepochopil podstatu DofE.
Jak motivujete učitele, aby program táhli společně?
Karel Kanděra: Motivace je asi silné slovo. Já podporuji a jsem nápomocen. Kolegové jsou motivováni vzájemností, úspěchem a radostí dětí. A také ohlasem rodičů – zvlášť při závěrečné ceremonii, kde společně prožívají, co jejich děti dokázaly.
Jak spolupracujete s rodiči?
Karel Kanděra: Je potřeba mít vše projednané, naplánované a odsouhlasené. Zkušenosti jsou ale pozitivní. Strach a obavy jsou přirozené (mám je taky) – jenže právě o tom to je: překonávat, poznávat, hledat, plnit a radovat se.
„DofE pro všechny“ a inkluze
Co pro Vás znamená motto „DofE pro všechny“?
Karel Kanděra: Nikdo nesmí zůstat bez povšimnutí stát sám někde opodál – se strachem se jen zeptat. Musí být přirozeně vtažen a zapojen. Pokud se to děje, program žije a má smysl. A jsem rád, že spojení naší školy s DofE může být synonymem pro „DofE pro všechny“.
V čem vidíte největší přínos DofE pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami?
Lucie Šimánková: Je to šance. Zkusit něco nového – v jejich očích až nemožného. Je to jedna velká výzva, během které zjistí, že to zvládli. Naučí se dovednosti do života: plánování, spolupráci, orientaci v čase a prostoru, trpělivost, důslednost – a hlavně věřit sami v sebe.
Inspirace pro ostatní školy a budoucnost
Co byste vzkázal ředitelům škol, kteří o DofE uvažují, ale váhají?
Karel Kanděra: Seznamte se s programem, seznamte se s dofáky – chytne vás to. Nemáte co ztratit, získat můžete tolik, kolik jen stěží unesete. A podmínky neřešte: jsou, jen někdy nejsou vidět na první pohled.
Kam byste chtěl program ve škole posunout?
Karel Kanděra: Místo velkých vizí bych chtěl udržitelnost. Ať program žije – stačí, když kape, nemusí hned pršet. Nemám rád tlak na „nejvíc, nejlépe, nejrychleji“. U nás to není o výkonech, ale o pocitech a prožitcích každého zúčastněného.
Jak by si podle Vás měli absolventi na školu a DofE jednou vzpomenout?
Karel Kanděra: Škola i DofE tu byly, jsou a budou pro nás. Byli jsme toho všeho funkční součástí – a díky tomu jsme zažili něco neskutečného a krásného. Má to smysl.
