Jak jste se dozvěděla o kurzu asistenta pedagoga na ZVaSu?
O kurzu jsem se dozvěděla od své kolegyně ze školky, která u Vás absolvovala stejný kurz asistenta pedagoga, a výborné reference na ZVaS jsem také dostala od svého zaměstnavatele Mgr. Petra Holby, ředitele ZŠ a MŠ Chvalšiny.
Co Vás přimělo vydat se pedagogickým směrem?
Nejspíš domácí vzdělávání našeho syna. Před 5 lety jsem dala výpověď v práci, protože obor, ve kterém jsem spoustu let pracovala, mě nenaplňoval a přestal mi dávat smysl. Pracovala jsem v oblasti systému řízení kvality u strojírenské firmy zabývající se automobilovým průmyslem. Můj syn tehdy navštěvoval 4. třídu ZŠ a cítil se ve škole velmi nešťastný. Měl problémy související s poruchami učení (dyslexie a dysortografie). Přístup třídní učitelky nebyl zrovna vstřícný a syn se začal bát chodit do školy a díky psychosomatickým problémům začal být i často nemocný. Tím se vše ještě více začalo ve škole zhoršovat. A tak se to všechno sešlo, že jsme se rozhodli učit našeho syna doma. Přešel na jinou školu, která nám umožnila individuální vzdělávání, a tím se vše zase uklidnilo a vyřešilo. Syn přestal být nemocný a opět začal mít chuť se učit nové věci. Právě při domácím vzdělávání jsem si uvědomila, jak je důležitý individuální přístup. To většinou není v silách učitele, který má ve třídě 25 a více žáků. Když začal syn vycházet základku, rozhodla jsem se jako asistentka pedagoga pomáhat i dalším dětem a pedagogům, aby nám to všem ve třídě šlo dobře. A díky panu řediteli jsem dostala i tuto příležitost, i když jsem neměla žádné pedagogické vzdělání.
Jak Vás osobně i profesně studium pedagogiky ovlivnilo?
Než jsem se na kurz přihlásila, tak už jsem ve školce pracovala půl roku a v podstatě jsem si na všechno musela přijít sama. Přístup k dětem, jak s nimi pracovat, brala jsem to tak nějak intuitivně, něco jsem si načetla z knížek a na internetu a pozorovala jsem, jak se děti chovají, jak učitelky a rodiče. Když jsem začala studovat váš kurz, začala se mi teorie hodně spojovat s praxí, kterou už jsem měla, navíc lektoři nám prezentovali spoustu situací z praxe, takže profesně mě to určitě posunulo ještě dál. A osobně, na kurzu jsme, myslím, byli dobrá parta. Spolupracovalo se mi se všemi moc dobře. Máme svou skupinu na sociálních sítích, kde si společně sdílíme své pracovní zkušenosti a chystáme i nějaké další společné setkání.
V současnosti vyrábíte motorické a didaktické pomůcky, jak celý tento nápad vznikl?
K tomu hodně přispělo právě domácí vzdělávání našeho syna. V rámci učení jsme stále vymýšleli různé pomůcky, aby syna učení bavilo. Vyráběli jsme různé kartičky, hry a lapbooky na různé projekty (témata), o které se zajímal. Nebo jsme hledali způsob, jak ho zaujmout, když se naopak musel naučit něco, co mu zrovna nešlo a nebavilo ho. Motorické a didaktické pomůcky „Jedním tahem“ vznikly, když se syn s manželem v rámci matematiky zabývali tělesy v různých dimenzionálních zobrazení. Například řešili, jak vypadá teserakt, a při tom objevili na internetu i video s eulerovými grafy. A protože jsem se doma zmínila o tom, jak dětem ve školce moc nejde manipulace s provázkem, klička nebo i jen jednoduchý uzel byl problém, napadlo nás, že bychom mohli vyrobit dřevěnou destičku, kde by jednotlivé cestičky byly ve tvaru různých eulerových grafů a kde by se postupně zastrkával provázek ve sledu tak, aby každou hranou prošel provázek pouze jednou. Je to trochu jako hlavolam. Také jsem do sady chtěla přidat něco jednoduššího pro mladší děti, a tak vznikl labyrint, který lze použít jako provázkodráhu i kuličkodráhu a bludiště, kde se provázkem hledá správná cestička.
Pro koho jsou pomůcky určeny a jak mohou pomáhat?
Tyto motorické a didaktické pomůcky jsou určeny pro všechny. Tedy konkrétně od věku, kdy je dítě schopno udržet provázek a vkládat ho do drážky (kolem 2 – 3 roku), a horní hranice je neomezena. Pomůcky, hlavně labyrint, vedou ke zklidnění, takže baví i dospělé. Mají tím možnost se na chvíli zastavit a meditovat. Také jsou určeny na procvičování jemné motoriky, hlavně u dětí předškolního věku, ale i u dětí školního věku nebo dospělých, kteří trpí nějakým postižením horních končetin a potřebují si jemnou motoriku procvičovat, např. při ergoterapii.
Dají se koupit jen přes Vaši stránku hrasedrevem.cz? Nebo i jinde?
Ano, zatím je možné pomůcky objednat jen přes kontaktní formulář na našem webu hrasedrevem.cz nebo přes e-mail info@hrasedrevem.cz. E-shop zatím připravujeme, tak doufejme, že bude v nejbližší době také k dispozici.
Na Vašem webu a sociálních sítích je vidět, že se zabýváte i výrobou dětských hřišť. Kdo za tou vší prací stojí?
Můj manžel. S výrobou dětských hřišť ze dřeva a dalších výrobků do zahrad se zabývá již od roku 2012. Nejprve vyráběl prolézačky a domeček pro naše děti, až se to rozšířilo na zahrady soukromé až po obce, školy a školky. Baví ho vymýšlet různé i neobvyklé varianty herních prvků a většinou vyrábí na zakázku, tzn. co kus, to originál.
Celý příběh této bývalé studentky je velice inspirativní a ukazuje, jak vzdělání může otevřít nové dveře a vést k tvůrčímu podnikání. Její přístup k pedagogice a výrobě motorických a didaktických pomůcek je důkazem, že individuální péči lze přinést i do většího vzdělávacího prostředí.
