Když za mnou na jaře 2022 přišla paní ředitelka s nápadem, že bychom mohli zkusit podat projekt v rámci programu Erasmus +, trošku jsem se vyděsila. Do závěrečné lhůty zbývaly totiž pouze 3 dny. Nicméně jsem slíbila, že se s kolegyní Talířovou pokusíme něco zajímavého vymyslet. Byly to velmi hektické hodiny, neměly jsme ani čas, abychom přečetly projektovou příručku, žádost jsme vytvořily pouze intuitivně prakticky přes noc. Zřejmě platí opravdu pravidlo, že nejlepší nápady přicházejí pod největším tlakem. A pod tlakem 72 hodin se zrodilo i naše berlínské Digitální portfolio.
První milník jsme s kolegyní překonaly, žádost byla podána doslova v hodina dvanácté. Když jsme se dozvěděly, že jsme se žádostí uspěly, měly jsme obě obrovskou radost, kterou kazila pouze jedna „drobnost“. Abychom projekt a všechny naplánované a už schválené aktivity mohli uskutečnit, potřebovali jsme partnerskou školu v Berlíně. Naštěstí jsme mohli využít přátelskou protekci. Můj kolega a dlouholetý kamarád Mgr. Roman Hajník z vimperského gymnázia oslovil svou kamarádku paní poslankyni Ritu Hagl-Kehl, která nám s hledáním pomohla. Naším partnerem se tak stala mezinárodní škola Kant-Schule Berlin Steglitz v čele s paní ředitelkou Susannou Olie.
V této chvíli se do projektu zapojil pan kolega Palkovič. Pomáhal nám přetavit v realitu všechny naše představy a nápady obsažené v žádosti, plánoval s námi jednotlivé dny v Berlíně, objednával, vyhledával, zkrátka ohromně pomáhal. Společně jsme se ve třech vydali také na jaře 2023 do Steglitz za paní ředitelkou na přípravnou návštěvu, kde jsme domluvili veškeré podrobnosti našeho dvoutýdenního pobytu v Berlíně.
V prosinci před Vánocemi 2023 jsme konečně vyrazili se studenty třetích ročníků na hlavní část projektu. Chodili jsme do školy, natáčeli, poznávali, nasávali atmosféru Vánoc…Ostatně všechno, co jsme v Berlíně zažili, najdete i s fotografiemi z pobytu v našem internetovém deníku, který jsme psali po návratu s kolegou Palkovičem při punči u něj v obýváku o vánočních prázdninách.
V lednu 2024 vypukla finální fáze projektu. Každé pondělí jsme se scházeli se studenty v učebně číslo 48 a společně jsme domlouvali další pracovní strategii a hodnotili příspěvky, které vznikly v průběhu týdne. Studenti byli opravdu úžasní. Pracovití, kreativní, zodpovědní, cílevědomí. Dokonalí. Naše pracovní schůzky, to byla čirá radost. Všichni pracovali na sto procent. Už před odjezdem do Berlína jsme stanovili témata, která chceme zpracovat, a rozdělili si role. Tak vzniklo také naše projektové „IT oddělení“, kterému šéfovala Lucka Lopourová. Ona koordinovala Patrika Marchala i Alexeje Titova, sama řešila barvy a styl mapy, Alexej měl na starosti technická řešení. Výsledek ostatně můžete vidět na našich webových stránkách.
Nyní kráčíme díky dokonalé souhře všech zúčastněných po červeném evropském koberci a v rukou třímáme Oskara za VÝJIMEČNÝ PŘÍNOS UČITELŮ A JEJICH ŠKOL VE VZDĚLÁVÁNÍ. Je to velký úspěch, ale upřímně se tomu ani nedivím. Výjimečný je tenhle projekt už od samého počátku vším. Nasazením, zájmem, zvídavostí, odhodlaností, vytrvalostí, otevřeností, kreativitou, spoluprací, komunikativností, respektem, pílí, to všechno do sebe dokonale zapadlo, to všechno stojí za úspěchem, který teď slavíme. A díky tomu všemu teď mohu poděkovat celému svému týmu, zatímco v duchu slyším: „And the Oscar goes to…“
P.S. Cenu přebereme rovnou dvakrát, jednou v Praze a podruhé přímo v Bruselu. Pro tuto příležitost jsme natáčeli krátký film, ve kterém jsme shrnuli to nejdůležitější, za kamerou stála Nikča Janásová. Do Bruselu už nám zbývá jenom poslední krok, takže, milá kolegyně Talířová, nezapomeň si připravit řeč a vykroč levou…
Mgr. Ilona Šulistová
